Volání duše
Zpomalit, zastavit se.. a nahlédnout do zákoutí svojí duše.. Ztiším se a zaslechnu volání. Volání po vysvobození. Vysvobození ze zajetí strachů a pochybností. Strachů z neznáma a selhání, pochybností o sobě samé.
Prý už mě tolikrát volala, ba přímo křičela, abych si jí konečně všimla. Já ji ale přes všechen ten hluk a chaos okolo i uvnitř sebe neslyšela.
Moje duše mne prosí, ať ji zbavím všech okovů, které tolik tíží, a odemknu jí brány života. Opravdového, radostného, naplňujícího a autentického. Takového, o jakém sní celé dny, měsíce a roky.
A já jí slibuji, že s každou překonanou výzvou, s každou zdolanou překážkou, s každým upřímným smíchem vyvolaným spontánností okamžiku začnu pro ni přesně takový život vytvářet..
Děkuji, že jsem si dovolila doposlechnout..
Děkuji, že jsem si dovolila porozumět..
Svůj slib začínám plnit těmito řádky... ♡