Přístav bezpečí

Proplouvajíc vlnami života, ať už poklidnými, nebo těmi rozbouřenými, vždy jsem hledala pro svoji loď jménem "JÁ" bezpečný přístav.

V domnění, že jej nacházím, kotvila jsem ve zdánlivých jistotách stálého příjmu, úspor, čtyř stěn za zamčenými dveřmi, zdrženlivosti, cizích paží i líbivých slov od druhých lidí. 

Dnes už vím, že nejbezpečnější ze všech přístavů mám pořád na dosah, i kdybych plula třeba na druhém konci světa. Nachází se totiž v mém nitru. S láskou o něj pečuji a učím se podávat sama sobě pomocnou ruku, která chytne pevně a nepustí, vyslovovat sliby, jež dojdou naplnění, rozevírat laskavou náruč, do které se schoulím... 

Čas od času přesto ještě zabloudím i do těch vzdálenějších přístavů, zdržím se ale jen chvíli, poděkuji a pak se vracím do toho mému srdci nejmilejšího, s neochvějným vědomím, že místo pro moji loď je v něm vždy volné. 

                                                                            ⚓️ 

"Nehledejme tam venku, vše máme stále a navždy uvnitř sebe."

                                                                            ⚓️