Kdo jsi?

Potichu ses nepozorovaně vkradl až k mému srdci a sevřel ho jako do kleští. Vysmíváš se mi a čekáš dlouho s odpovědí.

Pak odněkud z dáli zaslechnu spolu s ozvěnou.. STRACH.. To slovo se zpátky ke mně vrací tolikrát, že se ani nedopočítám. Zato naprosto přesně vnímám, jak každé z písmen vždy ostře píchne u srdce. 

Představil ses mi a možná doufal, že mě máš v hrsti. Jak ses ale přepočítal ! 

Já a moje srdce jsme totiž silnější. Jeden bez druhého nemůžeme být/bít. ♡

I díky tobě se znovu učím posílat mu lásku. Ta ho sytí a zahaluje zlatým světlem, které se rozpíná do všech stran. Jeho záře je léčivá - pro MĚ, pro NĚJ, pro SVĚT. ♡

Ty snad utíkáš ?! 

Tuším, že se nejednou vrátíš. 

Já to přijímám. Klidně přijď, vždy tě na prahu dveří pozdravím, ale dál tě nepozvu...